Přestože snowboard považujeme víceméně za moderní záležitost, která se plně rozvinula a masověji rozšířila až na přelomu 20. a 21. století, jeho historie sahá poměrně daleko a vývoj tohoto sportovního náčiní je rovněž velmi dlouhý.
Úplným prapředkem snowboardu jako takového je pravděpodobně dřevěné prkno zvané „monogliter“, které bylo na veřejnosti poprvé zaznamenáno v roce 1914, a to v Alpách, kde se na něm proháněl jistý Rakušan.
Další pokusy a zdolávání sněhu za pomoci zařízení podobného surfařskému prknu se pak udály v USA kolem roku 1920.
Od dvacátých až do šedesátých let tedy můžeme zaznamenávat nejrůznější pokusy realizované víceméně jednotlivci. Vždy se jednalo o podomácku vyrobené improvizované zařízení, jakýsi typ prkna, na něž si jezdci upevňovali různými způsoby obě nohy. Většinou je přivazovali šňůrami anebo nejrůznějšími řemínky.
Jistý zlom nastává po dlouhém útlumu až v roce 1965, kdy si Sherman Poppen nechává patentovat takzvaný „snurfer“. Šlo o velmi dlouhou desku, na níž jezdec stál a celé zařízení ovládal za pomoci šňůry přivázané ke špičce prkna. Ze strany vynálezce šlo původně o dárek pro dceru, k patentování tohoto kousku se rozhodl až pod vlivem značného obdivu svého okolí. Coby hračka pro děti měl pak snurfer značný komerční úspěch.
Další zlom přináší jezdec Jake Burton, který se v sedmdesátých letech účastnil snurfařských závodů s „vázáním“ zhotoveným z gumových pásků.
Do Československa přichází snowboard v roce 1981. Jeho šiřitelem je legendární Luděk Váša. Na tehdejších snowboardech se jezdilo zpravidla v prašanu, protože šlo o jediný typ sněhu, který dovoloval prkno ovládat. Směr jízdy navíc regulovaly jakési nožíky umístěné na patě snowboardu.
Po roce 1989 již šel vývoj snowboardu velmi rychle dopředu, až se vyvinula prkna v podobě, v jaké je známe dnes.
Od roku 1998 je pak snowboarding jednou z disciplín zimních olympijských her.